Jdi na obsah Jdi na menu
 


Champions on Ice v Ostravě

Aneb jak to vidím já

Autor: Cocovica

Ostrava - Na show Champions on Ice jsem si koupila lístek už několik týdnů dopředu. S kámoškou jsme se domluvily na druhou kategorii a musím říct, že jsme nakonec vůbec nelitovali, že nemáme první!

Do Čez Arény v Ostravě jsme dorazily asi tak s půl hodinovým předstihem. Byli jsme sice nedočkavé, ale tramvaje nejezdily zrovna každých pět minut :-) Odtrhli nám vstupenky a vešly jsme dovnitř.

ObrazekPrvní překvapení nás čekalo hned na začátku v podobě mimozemšťanů! Celá show byla totiž pojata ve stylu příletu mimozemské civilizace na naši planetu, a tak jsme se ani nemohli divit, když mezi námi „normálními lidmi“ procházeli stříbrně pomalované stvoření ve stříbrných kostýmech předvádějící electrobugy a jiné zaseknuté pohyby...
Obešly jsme skoro celou halu než jsme našli sektor B3 a naše sedadla v druhé řadě ... Sice jsme neviděly krasobruslařům úplně do obličeje a při závěrečné děkovačce jsme si s nimi nemohly plácnout, ale všechno důležité jsme viděly a skvěle jsme se bavily, takže nám to vůbec nevadilo... Dokonce jsme se i nenápadně posunuly o jedno sedadlo, aby nám ve výhledu nebránilo zábradlí!

Musím říct, že mě překvapilo, že na tak velkou akci přišlo tak málo lidí! Jestli to bylo cenou, nevím... Zaplněny byly hlavně první kategorie (ale ty taky ne úplně) a prostřední sektory A a B, protože z nich jde nejlépe vidět... Pak byli lidé roztroušeni víceméně všude, ale stadión byl zaplněn ani ne z poloviny...Teď už raději k samotné show!
Představení mělo začít kolem šesté hodiny, ale jak to tak bývá na velkých akcích, nic nezačíná včas :-) Asi deset minut před šestou nám jakýsi hlas shora oznámil, že naše vesmírná loď se připravuje k odletu, takže se máme usadit... Čekali jsme společně s našim popcornem a kokosovou tatrankou dalších dvacet minut. Za tu dobu se hlas ozval ještě dvakrát...

Najednou zhaslo téměř celé osvětlení a barevné světla se ujali práce! Musím říct, že světla dokáží divy! Ledová plocha podbarvená tyrkysově na mě působila dojmem, že se nacházím u moře! :-) Po chvíli přijelo na led auto, zastavilo se a vystoupil hlavní moderátor celé show: Martin Dejdar. Na sobě měl černostříbrný oděv. Nejzajímavější však byl jeho obličej, jednu půlku měl namalovanou na stříbrno... Oznámil nám, že se nacházíme na planetě šampiónu, kde žijí ty největší hvězdy z Ameriky, které jsme kdy viděli! Chvíli ještě povídal, a pak uvítal vládce „naší“ vesmírné planety šampiónů!
Na malém otáčivém pódiu nalevo od nás se v kosmickém přestrojení objevil zpěvák Maxime a s ním mimozemšťani, které jsme už viděli u vchodu... Maxime zpíval píseň Angel od Robbieho Williamse a chvilkami mi jeho hlas dokonce Robbieho připomínal. Měl takovou tu správně nakřáplou barózu :-) Při písničce se na led elektrobugicky dopravili stříbrné příšerky a s pomocí světelných efektů to opravdu vypadalo skvěle! Maxim dozpíval, příšerky odešli a na led vjel Martin Dejdar na elektrické dvojkolce... Představil další účinkující a tím nebyl nikdo jiný než Rock & Roll Band Marcela Woodmana... Skupina zahrála krátkou vypalovačku a my jsme se s kámoškou chytaly za hlavu. Na Woodmana jsme totiž musely několikrát povinně se školou a to nás vždycky děsně nebavilo :-)... Během písničky se jeviště otočilo a všichni poprvé spatřili hvězdy krasobruslařského nebe! Krasobruslaři stáli zády, ale i tak jsme si mohli všimnout, že někdo chybí! Jaké bylo naše zklamání, když jsme zjistili, že ten někdo byla jedna z největších hvězd: Irina Slutskaya! A organizátoři se opět nestarali s vysvětlováním! Až po představení jsme se dozvěděla, že Irina marodí...(snad to bude jen nějaké lehčí nachlazení!)...

Jako první vjeli na led Ukrajinci, Elena Grushina a Ruslan Goncharov. Oba v Obrazekbílém. Na ledě působili opravdu dobře, byli rychlí a jeli opravdu jako pravý pár, synchronizovaně. Předvedli tanec na směsici latinské hudby, což je pravděpodobně jejich nový originální tanec. Dostalo se jim celkem vlažného potlesku a je pravda, že i já jsem z jejich vystoupení nebyla přímo odvázaná!
Na ledové ploše se objevil Dejdar a opět si vyřval hlasivky při představování všech titulů, kterými byl ověnčen další účinkující.
Přijel Josef Sabovčík, který vypadal dobře s blonďatými rozevlátými vlasy a hlavně se svou výškou! Halou se rozezněla pomalá rocková balada, která diváky rozhodně rozehřála víc, než předešlé vystoupení! Musím říct, že se mi Sabovčíkova jízda moc líbila! Josef projížděl ledem jako o závod, skočil pár jednodušších, ale kvalitních skoků. Nejlepší ale bylo jeho slavné salto! Měla jsem za něj opravdu strach, aby si nenabil hlavu! Přece jenom vysocí lidé to mají s nabitím hlavy jednodušší! :-) Sabovčík sklidil obrovský potlesk a Martin Dejdar uvítal na led další bývalé slavné závodníky...
Sarah Abitbol a Stephane Bernadis tvoří opravdu krásný pár! Ona malá černovláska, on vysoký gentleman! Léta ježdění byla opravdu znát. Halou zněla hudba šumícího moře a mi se ocitli na ostrově, kde Stephan, jako pirát, objevil Sarah, která v oranžovorůžovém kostýmu a masce představovala papouška. Oba předvedli řadu efektních prvků od odhozeného skoku, přes spirálu smrti, až po ten šílený prvek, kdy partner drží partnerku za nohy, točí s ní a vypadá to, že ji chce hlavu mermomocí rozbít o led. Naštěstí se to Stephanovi nepodařilo :-) Francouzi se moc líbili a taky podle toho dostali ocenění v podobě velkého potlesku!
Když nám Martin Dejdar svým řevem představoval dalšího závodníka, netušili jsme jaké šílené představení nás čeká. Moderátor nám oznámil, že na led přijede malá čtyřletá holčička, která bude poprvé vystupovat před živým publikem, a tudíž ji máme podpořit při každém prvku. No to bylo něco! Na led se přikodrcal francouzský bavič Lauren Tobel v červených šatičkách, čelence i brusličkách! Řvali jsme smíchy, když se „malá holčička“ za doprovodu známých árii z opery „Carmen“ pokoušela o jednoduché skoky a lehké krasobruslařské prvky! Publikum ji samozřejmě podporovalo ohromným potleskem při každém pokusu. Při nejznámější zrychlující se části už každý plácal rukama o sto šest! Lauren rozžhavil publikum a dokázal, že je bavič každým coulem!
Victor Peterenko bruslí opravdu skvěle. Je vidět, že mistrovskými tituly nebyl obdařen jen tak pro nic za nic. Doprovázený nádhernou klavírní baladou, mně celý v černém trochu připomínal Todda Eldredge. Něco z jeho elegance rozhodně měl! K tomu ještě Peterenko vyšvihl několik skoků, včetně dvou dvojitých axelů.
Suryu Bonaly jsme viděla jen jednou, na exibici v televizi. Černoška, která se proslavila zakázaným saltem, které skočila při závodě, ukázala skvělou techniku. Za doprovodu „I will survive“ rychle projížděla ledovou plochou, předvedla několik skoků, rychle kroky a dokonce salto! Opravdu se mi to líbilo. Publikum sice nejásalo tak, jako u Tobela, ale rozhodně nebylo tak vlažné jako u Ukrajinců.
Na představení Radky Kovaříkové a René Novotného jsme se opravdu těšila. Věděla jsem, že pojedou na můj nejoblíbenější ploužák – Unchained melody – z filmu Duch, a taky mě nezklamali! V duhových kostýmech ukázali řadu efektních zvedaček, které předvádí sportovní dvojice hlavně na exibicích. Jeli jako jedno tělo i když s drobným zaváháním, při jednom prvku. Kamarádka podotkla:“Škoda, že už odcházejí od krasobruslení.“ A já nemohla více než souhlasit.
To nejlepší ovšem přišlo nakonec první poloviny show. Vždycky jsem Marinu ObrazekAnissinu a Gwendala Peizerata toužila vidět živě a konečně se mi tento sen splnil. Při setmělém osvětlení se nejprve na ledě objevily dvě postavy v hnědých kápích. Sundaly si kapuce a my jsme poznali známou zlatou i zrzavou hřívu. Začala hrát neskutečně působivá hudba z filmu Hvězdné války. Gwendal přijel k mantinelu pro lejsrové zbraně a halou se rozezněl břinkot červené a modré tyče! Poté tanečníci kápě shodili a ukázali se nám v celé své kráse. Marina vypadala v oranžových šatech jako víla a Gwendal jako princ. Jejich jízda neměla chybu,! Působí spolu jako pár tak neuvěřitelně, že máte pocit, že neznáte nikoho, kdo by se k sobě tak hodil! Představení mi připomínalo slavnou Carminu Buranu a to hlavně podobnou hudbou. Konečně jsem viděla jak Marina zvedá Gwendala a byl to zážitek nejen pro mě. Francouzi ukázali řadu dalších efektních zvedaček a dostalo se jim jednoho z největších potlesků.
S hrůzou jsme si uvědomila, že představení je už ve své polovině a potvrdil mi to i Martin Dejdar, který nás o tm přišel náležitě informovat. Měli jsme dvaceti minutovou pauzu... Lidé se začali pozvolna vytrácet a muž na pódiu mezitím oznámil dva výherce soutěže o zájezd a balíček firmy Avon. Samozřejmě jsem zase nic nevyhrála, ale vhledem k tomu, co pak v dalších dvou hodinách následovalo, mi ani při nejmenším nevadilo, že nepojedu do prosluněného Chorvatska.
Začala nám přestávka... Šly jsme si s kámoškou nakoupit další zásobu popcornu a napadlo nás, že bychom teď mohly získat nějaké podpisy... Obešly jsme halu a zkusily jsme to v „střeženém sektoru, který s největší pravděpodobnosti patřil V.I.P. Hned u vchodu nás zastavil jakýsi muž z ochrany. Řekl nám, že dál už nemůžeme. To samé oznámil i hnědovlasé ženě, která se tam očividně vydala za stejným účelem jako my. A nestačili jsme se divit, jak průbojná byla! Zeptala se „strážce“ na autogramiádu a když ji sdělil, že o ničem neví, donutila ho, aby zjistil více. Chlap zmizel za střeženými dveřmi a za chvíli se vynořil s prohlášením, že opravdu žádné podepisování nebude. Když viděl naše zklamané obličeje poradil nám společně s kolegou, který se mezitím na nás, krasobruslařské šílence, přišel podívat, že pokud chceme nějaký autogram, máme si po konci představení počkat z druhé strany budovy, kde budou krasobruslaři vycházet... Poděkovali jsme a cestou zpátky na naše sedadla v sektoru B3 se dohadovaly, zda má cenu na krasobruslaře po vystoupení čekat. Ukončili jsem to tím, že se dohodneme později...
Asi po deseti minutách se hala opět setměla... Na ledě byl znovu Martin Dejdar. Tentokrát na hokejových bruslích a v jiném stříbročerném kostýmu...Oznámil nám, že se máme opravdu na co těšit, a že uvidíme něco, co jsme ještě neviděli! Chvíli povídal o planetě šampiónů a o jejich slavných obyvatelích a nakonec uvítal na ledě první netradiční spojení... Všichni krasobruslaři se objevili na pódiu s hubeními nástroji v rukách a „doprovázeli“ Marcela Woodmana a jeho partu, která se pokoušela bruslit...Vyměnili si s hvězdami show role a byla to docela zábava sledovat, jak se snaží hudební skupina udělat na ledě něco synchronizovaně.. Ani pádům se nevyhnuli...
... To už ale vjel na led ukrajinský pár a začalo pravé krasobruslení... Elena s Ruslanem ve vínových kostýmech předvedli o něco působivější program než v první části show. Oba ve vínovém jeli na slavnou hudbu „Feeling begins“ od Petera Gabriela, která je tolik používaná na krasobruslařských soutěžích. Pár předvedl opravdu krásnou rychlou jízdu, a protože tuhle orientální hudbu přímo zbožňuji, užila jsme si to s nimi. Jediné co mi vadilo, byl fakt, že Grushina a Goncharov jakoby z oka vypadli (jak vzhledem, tak stylem jízdy) olympijským vítězům Grishukové a Platovovi, kteří právě s touto hudbou zvítězili na mistrovství světa 1997. Publikum ale Ukrajince ocenilo větším potleskem a mi se nemohli dočkat toho, co nás čeká dál... Martin Dejdar totiž oznámil další řadu netradičních spojení a překvapení...
Na ledě se znovu ocitl zpěvák Maxime... S mikrofonem v ruce (doteď jsem nezjistila, zda jeho vystoupení byla na playback či ne :-) spustil nádherou romantickou baladu... K tomu mu v kalhotovém dresu jezdila Surya Bonaly a musím uznat, že to působilo opravdu nádherně. Surya opět nezapřela skvělou techniku, předvedla skoky, kroky, salto a závěrečnou efektní piruetu. Krása!
Victor Peterenko mě upřímně překvapil! V první části se představil jako velice elegantní bruslař. Ve svém druhém vystoupení ale ukázal také svoji bavičskou stránku. Halou znělo Mambo Number 5 a Victor s umělou blonďatou tanečnicí připevněnou na své hrudi ukázal skvělou show. To se nedá popsat, to se musí vidět! Efektně vypadaly hlavně piruety a skoky. Figurína měla i ruce na suchý zip, takže si je Victor mohl připevnit úplně všude...Kolem pasu či za krk...Tohle se mi opravdu moc líbilo...
Dozněl bouřlivý potlesk a nás čekalo opět něco velice zvláštního... Objevil se znovu Rock & Roll Band Marcela Woodmana a s ním Lauren Tobel... Nejdříve jsem čekala, z které strany Lauren přijede, ale najednou jsem si všimla jediného chlapíka v červeném károvaném saku na pódiu.. Lauren zpíval na playback! Vypadalo to docela vtipně.. Po chvíli vjel konečně na led a předvedl nám několik skoků a piruet.. Přestože jeho druhé vystoupení nebylo tak zábavné jako to první, byla to milá exibice...
Čekalo nás jedno z nejlepších vystoupení druhé části programu... V hale se setmělo a my na ledové ploše v šeru uviděli malou postavu, která si doprostřed ledové plochy donesla židli...V zápětí se rozsvítilo...Na židli seděl malý panáček v černém sáčku, černých kalhotách a s buřinkou na hlavě. Halou se rozezněla skvěla odrhovačka „Only You“ a my poznali Sarah Abitbol... Postupně se natáčela na všechny strany, aby ukázala své nalepené vousy... Světlo zamířilo na pódium a my spatřili prsatou uklízečku v podání Stephana Bernadise! Tohle nemělo chybu!... Stephan odhodil smeták a vjel na led...V uklízečských šatech a černé dlouhé paruce nápadně připomínal Richarda Genzera v Tele Tele... Uklízečka chvíli honila převlečenou Sarah po ledě. Pak společně předvedli různé zajímavé prvky za postupně se měnící hudby... Publikum řvalo smíchy! Sarah vypadala vedle Stephana ještě menší než obvykle! Ale nejlepší mělo přijít nakonec jejich jízdy. Ozvala se známa hudba „Who left the dogs out“ a na led přiklouzal jejich roztomilý jorkšírák! Bylo naprosto úžasné sledovat jak malý pejsek nešikovně klouže po ledové ploše, aby se dostal na dosah svých páníčků... Strašně roztomilé! Francouzi dokonce předvedli prvek i s malým vyjeveným pejskem... Pak následoval bouřlivý potlesk, při kterém Stephan objel celou halu a všem ukázal své mohutné umělé poprsí! :-) Martin Dejdar nás pobavil hláškou, že předchozí den ve Zlíně, měl jorkšír na nohách dokonce brusličky :-)... Pak následoval další program...
Josef Sabovčík opět nezklamal. Jízda měla přibližně stejné složení jako ta první. Změna byla akorát v kostýmu, který Čechoslovák Josef vyměnil za červenobílou košili.. Opět se nám tajil dech při šíleném saltu za doprovodu rockové hudby....
Před dalším vystoupením se Martin Dejdar rozhodl zapojit i publikum... Měli jsme zpívat refrén známé písničky „Hey, Hey Baby“ .. nácvik byl opravdu vtipný, nejdříve sektor A i B společně zapíval „Hey baby“, a potom každý sektor postupně ono známé „hu a ha“...:-) Na led se podruhé dostavili Radka a René a za hudebního přispění publika opět předvedli pěknou jízdu... Efektní zvedačky i spirály smrti sklidily velký potlesk a trochu mě rozesmutnělo, když jsme si uvědomila, že takhle je už asi vidím naposled v životě :-(
Na další část programu jsme se s kámoškou původně netěšily... Už jenom jméno ObrazekIriny Gregorian nám připomínalo, že neuvidíme Irinu Slutskou! Myslím, že ale nejenom my jsme pak byli příjemně překvapení tím, co nám pro nás neznámá krasobruslařka předvedla... Vysoká štíhlá černovlasá akrobatka se dostavila na led nejprve zahalená v bílém hábitu. Když se ale rozezněla taneční hudba, ukázala svůj kalhotový upnutý kostým...Z pódia si vzala stříbrný kruh a při jízdě s ním točila na všech částech těla od krku až po nohy... Postupně přibírala kruhy a mi se nestačili divit, jak může stíhat bruslit a točit s každým kruhem na jinou stranu :-) Představení to bylo opravdu perfektní! Pomocník v modrém ji pak přidal asi dalších deset kruhů se kterými kolem sebe točila jako o život! Tohle jsem chtěla vždycky umět! Nejefektnější byl ovšem závěr její jízdy.. Irina odložila všechny kruhy a pomocník donesl kruh, na kterém byly připevněny ohnivé louče! A když pak Irina začala točit s „ohňem“ nemělo to chybu! Až jsme se bála, že budeme muset hasit celou halu...
To nejlepší nás ale opět čekalo až na úplný závěr... Martin Dejdar nás nejprve naučil křičet toreadorské „O lé“ a my tento pokřik pak měli uplatnit, až bude Gwendal Peizerat zvedat ruku...
Flamenco Mariny Anissiny a Gwendala Peizerata, známý olympijský originální tanec, jsem milovala od první chvíle, kdy jsme ho zahlédla v TV... Viděla jsem ho nejméně desetkrát, ale opravdu nic se nevyrovná jeho živému předvedení! Marina přijela ve svých červenočerných šatech a posadila se na pódium.. Halou se rozezněla jejich - pro exibici upravená - verze Flamenca.. Marina na pódiu pomalu vykládala karty a na led vjel Gwendal! Vypadal úchvatně s vlasy v culíku.. Několikrát objel kluziště a zaklepal nohama v rytmu klepotu hudby... Marina se zvedla, přijela ke Gwendalovi, ozvala se známá část Flamenca a ... my viděli nejúžasnější představení večera! Francouzi měli vychytaný každičký pohyb, opět jeli jako jedno tělo a s neuvěřitelnou rychlostí! Jakoby se pro Flamenco narodili...Lidé se mohli utleskat! Někteří vtipálci řvali „O lé“ už několikrát v průběhu jízdy, ale nakonec jsme si ho zařvali všichni na pokyn Gwendala na úplném konci! Jízda skončila a mně došlo, že tohle už je opravdu úplný konec! Mohla bych se na celé představení klidně dívat donekonečna!
Na led vjel naposledy Martin Dejdar a oznámil nám, že budeme muset opustit planetu šampiónů... Naposledy jsme také mohli vidět vládce planety Maxima, který nám zazpíval známý hit od Queenů „We are the Champions“... Během skladby na led se na ledě znovu objevily všechny hvězdy v kostýmech s americkou vlajkou a ukázali své nejefektnější prvky...Opravdu jsme nevěděla, kam se mám dívat dřív a myslím, že jsme nebyla jediná! :-) Prostě rej hvězd krasobruslařského nebe a živě! Všichni opět zmizeli v zákulisí a na otočném pódiu Maxima vystřídal Rock & Rool Band Marcela Woodmena... Krasobruslaři se vrátili, od pořadatele dostali kytky a začala závěrečná děkovačka... Šampióni házeli kytky do publika (bohužel všechny dopadaly jen do prvních řad) a objížděli stadión...Ti, kteří byli v prvních řadách si dokonce s projíždějícími krasobruslaři mohli plácnout... Když to viděli ostatní z vyšších řad, hnali se okamžitě taky k mantinelům... Mě osobně by tedy zajímalo, kudy se tam hnali, protože jsme s kámoškou marně hledaly mezi první a druhou kategorií nějaký průchod... Nakonec jsme to vyřešili podlezením zábradlí, akorát jsme k ledu dorazily v momentě, kdy krasobruslaři odjížděli k pódiu...Tam se udělalo hromadné foto. Nejdříve si všechny vyfotila Surya, a pak taky Gwendal a pak najednou konec a adieu! Krasobruslařský sen skončil a my se najdou ocitli venku v reálném světě ani jsme nevěděli jak...Byl to opravdu neuvěřitelný zážitek a jsem moc ráda, že se mi na Champions on Ice podařilo dostat! A pokud příští rok přijedou znovu, okamžitě letím do prodejny a kupuji další lístky, protože tuhle show si budu pamatovat ještě hodně dlouho... Obrazek
...Octli jsme se tedy s kámoškou před halou a uvažovali jsme, kam se vydáme, protože tramvaj nám měla přijet až za půl hodiny...Šly jsme zkusit štěstí na parkoviště, kde byl zadní východ z budovy, kam nás předtím posílal V.I.P hlídač... Na místě stálo několik autobusů a aut...Lidé přicházeli ke svým autům a parkoviště se pomalu vyprazdňovalo...Nakonec jsem tam zůstala jen já s kámoškou, ona žena, kterou jsme už viděly, jak přesvědčuje V.I.P hlídače a taky nějaká rodinka z ciziny, která netrpělivě čekala na své idoly! Z garáže za námi postupně vycházeli tanečníci, zpěváci a technici, ale krasobruslaři pořád nikde! Vůbec jsme neměli představu, jak dlouho tam budeme muset čekat.. A k tomu navíc ta příšerná zima! Když už jsme se tam třepali tak dvacet minut, bylo nám nějakým pracovníkem z CoI oznámeno, že máme jít domů, že se podpisů stejně nedočkáme... Tvrdil nám, že předešlý den ve Zlíně měli krasobruslaři raut až do dvanácti v noci! Chvíli jsme s kámoškou ještě přešlapovaly a uvažovali, co podnikneme...Zjistili jsme, že tramvaj nám stejně jede přibližně zase až za hodinu, takže nám stejně nezbude nic jiného než čekat...A ještě, že jsme poslechli sami sebe a ne pracovníka CoI! Ona paní ho totiž poslechla a odešla! Kdyby věděla, o co přišla, tak si bude nejspíš rvát vlasy!

Asi po půl hodině se garáž otevřela... Dívala jsem se směrem k autobusům a najednou vidím blonďatou hlavu Josefa Sabovčíka! No páni! Ten ale prošel kolem nás a ani jsme mu nestihli nic říct... Z garáže začali vycházet hvězdy krasobruslení s plnýma rukama tašek! Nejprve vyšel Stephane Bernadis! Ochotně se zastavil, odložil kufry a podepsal se nám! Hned za ním přicházela jeho partnerka Sarah Abitbol! Tu jsme taky poprosily podpis, ale i když nevypadala tak ochotně jako Stephan, snažila se usmívat a podpisy nám dala... Zblízka vypadala opravdu moc hezky. Má dlouhé černé vlasy a je strašně malinká! Tak jsme se rozhodly, že když už jsme tam stály a čekaly takovou dobu, že si to vybereme všechno! Následovaly jsem Sarah k autobusu CoI, kde jsme narazili na Josefa Sabovčíka! Ten už byl buď hodně ospalí a nebo trochu pod rouškou alkoholu, ale rád se nám podepsal...Přišel k němu Lauren Tobel a Josef mu anglicky vysvětlil co po něm chceme...Lauren se usmál a komika nezapřel, k podpisu připojil dokonce obrázek žabky! Krasobruslaři si ukládali kufry a mi čekaly na další úlovky! A že byly! Blížil se k nám sám Gwendal Peizerat s partnerkou...Gwendal odložil kufry a já ho poprosila Francouzsky o podpis... Nemohla jsem si ale vzpomenout jak se řekne podpis... Gwendal se ale usmál, slovíčko mi připomenul a ochotně se nám taky podepsal... Musím říct, že na první dojem působí fakt skvěle...sice je malý, což na bruslích není tak vidět, ale má velice příjemný hlas a milý úsměv a rozhodně chápu, proč po něm fanynky tak šílí! Marina zůstala v autobusu, takže její podpis jsme nezískali, za to se k nám ochotně s fixem v ruce přiřítila Surya Bonaly...
Pak jsme ještě čekaly... A byla to zábava... Gwendal se předváděl a zkoušel na Tobela své karatistické výkopy, ten se bránil a začali se na oko prát...Kolem pobíhal neuvěřitelně roztomilý jorkšír od Abitbola a Bernadis... Byl to strašně zvláštní pocit vidět své idoly a uvědomit si, že jsou to vlastně obyčejní lidé!
Čekali jsme na Radku s Reném... Kolem ještě prošel Ruslan Goncharov, který se nám taky zvěčnil do památníčku...Z blízka vypadá opravdu dobře, akorát působil trochu divným dojmem, když si při podepisování něco mumlal...
Kovaříková s Novotným konečně dorazili k autobusu... Přestože Radka z počátku působila unaveným dojmem, hned se vzpamatovala a začala se nám podepisovat! Byla hrozně milá! René nám sdělil, že jen odnese kufry do autobusu a hned se vrátí! Pak se nám ochotně podepsal taky a oba s Radkou s námi asi deset minut stáli a bavili se... Radka nám říkala, proč nevystoupila Irina a taky jsme se dozvěděli plno zajímavostí :-) Nabídla mi dokonce tykání! Musím říct, že Radka a René jsou strašně fajn lidičky! Po chvíli začala Surya troubit na klakson a chtěla všem naznačit, že už chce vyjet...Ještě jsme postáli pak jsme se rozloučily a plné zážitků se loudaly k tramvaji...Všechno mi začalo pomalu docházet až na druhý den...

Obrazek



 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

COI

(Nina, 17. 10. 2005 13:50)

Co jinak dodat? Mrzí mě, že jste tam neměli Irinu, snad bude brzy v pořádku. Program byl v Brně naprosto stejný, žádná zvláštní děkovačka nebyla, asi se krasobruslaři poučili z Prahy a hned z ledu odjeli, místo jsem měla bezvadný. Venku jsme s Tomem koukali na Sabovčíka jak kouří, jinak žádný zvlášní "úlovek" :-)